04/08/2026
Noc, víno a několik zbytečně promarněných příležitostí ❗️
Na víno jezdím rád. Nejen kvůli vínu samotnému, ale i kvůli lidem, sklepům, příběhům a tomu zvláštnímu pocitu, kdy člověk putuje mezi lisovnami či kvelby a každé další otevřené dveře slibují něco nového. Něco, co může být fajn. A tak jsem přijel i na premiérové Noční otevřené sklepy v Pavlově.
Pavlov je pojem. Obec pod Pálavou, kterou znají milovníci vína i daleko za hranicemi republiky. Místo, kde hospodaří vinaři mající vína každoročně v Salonu, sbírají medaile i na zahraničních soutěžích, také vinaři, kteří mají co prezentovat na W**e Prague.
Ne vše je ale zlato, co se třpití.
Začnu tím, co se dá napravit nejsnáze.
Koupíte vstupenku a dostanete kupony na víno v hodnotě 600 korun. Jenže nikde se nedočtete, zda si musíte lahve za tyto poukazy vyzvednout již v den konání a nebo zda na vás vinaři budou nachystaní také v neděli. Což není nepodstatná informace, když máte ubytko x kilometrů daleko.
Pak přišla mapa.
Nevím, kdo ji navrhoval, ale zřejmě měl zvláštní vztah ke světovým stranám. Byla otočená skoro o sto osmdesát stupňů, takže orientace v ulicích připomínala hru "hádej, kde právě stojíš". Když jsem si katalog otočil severem nahoru, aby mapa konečně odpovídala realitě, měl jsem zase všechna čísla vinařství vzhůru nohama.
Ani samotný katalog moc nepomáhal dobrému pocitu. Byl vytištěný na tvrdém křídovém papíře, který se nechtěl ohýbat ani spolupracovat. Po hodině nošení jsem měl pocit, že po sklepech přenáším kuchyňské prkénko.
A když už jsme u nočních sklepů...
Slovo "noční" organizátoři vzali opravdu poctivě.
Několik vinařství leželo v místech, kde veřejné osvětlení prakticky neexistovalo. Ne přítmí. Ne šero. Prostě tma. Taková ta poctivá moravská tma, ve které člověk nejdřív hledá sklep, potom cestu a při tom všem uvažuje, ve který moment si vymkne kotník.
Jenže nejvíc mě mrzelo něco úplně jiného.
Víno.
Hrozny mají vinaři doslova nej tratích v nej podmínkách. Jeden vlašák a jedna pálava byly natolik průměrné, že cíleně ptal na původ a v obou případech šlo o trať Goldhamer (znám minimálně dvě slovácká vinařství, která mají hrozny z tratí jen o kousek vedle a je to v těch vínech sakra poznat – odkud jsou). O to víc mě překvapilo, že se charakter této výjimečné polohy ve sklenici hledal, na můj vkus, jen velmi obtížně. Některá vína působila až obyčejně, skoro selským dojmem, jako by jejich původ zůstal někde na vlečce.
Ještě větší problém ale představovala práce s teplotou.
Část vinařů rezignovala na chlazení úplně. Úplně! Lahve stály na stolech v rozpálených lisovnách nebo ve vyhřátých kvelbech a čekaly na další hosty. Jenže bílé víno není polévka, kterou necháváte na plotně. Vyšší teplota zabije svěžest, potlačí aromatiku, mění nezřídka chuť a často zvýrazní alkohol.
Můj doprovod měl ten večer mj. malé degustační školení. Na dvou vzorcích, hned nedaleko začátku trasy, si mohl vůbec poprvé na vlastní nos i jazyk vyzkoušet, jak chutná víno, kterému kyslík věnoval více pozornosti, než bylo zdrávo. Edukativní zážitek to byl. Jen si nejsem jistý, jestli přesně takový organizátoři plánovali.
A právě tady vidím největší promarněnou příležitost celé akce.
Premiérová akce není jen o tom, aby se prodaly vstupenky. Je to vizitka celé vinařské obce. Návštěvník dnes není stejný jako před patnácti lety. Více cestuje, více ochutnává, porovnává, čte, vzdělává se. Konkurence nespí a vinařská turistika je dnes úplně jiná disciplína než dříve.
Nestačí otevřít sklep.
Je potřeba perfektně prezentovat, tedy prodat, to nejcennější, co vinař má. Vlastní víno.
A právě proto by si vinařská obec takového jména měla hlídat kvalitu servisu stejně pečlivě jako laboratorní hodnoty.
Abych ale nekončil příliš přísně...
Byla i vinařství, kde bylo všechno tak, jak má být. Vína měla správnou teplotu, byla připravená, personál věděl, co nalévá, a člověk měl pocit, že je vítaným hostem, ne jen dalším číslem v pokladně předrodeje.
Za mě snesla opravdu přísná měřítka tři jména. Bez diskuse Vinařství Garčič. Velmi příjemně překvapili Přátelé Pavlova. A standard drželo také vinařství Illias.
Přál bych Pavlovu, aby příští ročník odstranil všechny ty drobnosti, které letos kazily jinak výborný nápad. Protože potenciál tahle akce má obrovský. Jen je škoda, když člověku po návratu domů v hlavě nezůstane jen chuť skvělého vína, ale také vzpomínka na mapu vzhůru nohama, katalog tvrdý jako prkno a několik sklenek, kterým by deset minut v lednici udělalo větší službu než zlatá medaile na etiketě.
![THE BEST OF THE BEST. Za 150 korun. [ part 1 ]Jsou vinařské akce, na které jdete ochutnat pár vín. Pak jsou takové, kde ...](https://img4.marketers1.com/402/087/122324031554020872.jpg)
