Jaká je otevírací doba?

Pondělí 09:00 - 17:00 Úterý 09:00 - 17:00 Středa 09:00 - 17:00 Čtvrtek 09:00 - 17:00 Pátek 09:00 - 17:00

Bydlíme na zahradě

Name: Bydlíme na zahradě
Address: Stechovice, 25207, CZ
Telephone: +420722503808

Domů
česko
Stechovice
Bydlíme na zahradě

Tvoříme přírodní zahrady, ve kterých chcete žít. Tomáš vnímá krajinu i místní půdu a její specifika při zakládání zahrad a konkrétní výsadbě.

* Pomáháme tvořit přírodní zahrady podle vašich přání a možností .
* Od návrhu a poradenství přes realizaci po následnou péči.
* Zahradní služby od A do Z.
* Píšeme pro vás blog. Tomáš jako zkušený zahradník, který má mnoholetou praxi se zahradami v Izraeli, na Slovensku, s pražským areálem Waltrovka, s pražským obchodním domem Quadrio, s areálem banky ČSOB, s mladoboleslavským areálem Škoda Auto a.s., s obchodním centrem Harfa a jinými. Právě zkušenosti s velkými areály, realizacemi a údržbou těchto prostor ho přivedli k menším zahradám přírodního typu, kterým rozumí a baví ho realizace pro konkrétního zákazníka a jeho potřeby. Ví, co která rostlina potřebuje, kde je její místo a čím podpořit její růst a vitalitu. Zajímá ho primárně péče o půdu a tu i realizuje. Ví jak a kdy, který strom či keř zastřihnout, čemu dát jaký prostor a co, která zahrada potřebuje. Tereza jako ta, která se přes strategický marketing pro výrobní firmy dostala oklikou ke spolupráci s Tomášem. Od malička se zajímala o přírodu a přírodní zahrady a miluje přirozenost a podporu všeho živého. Když hledala po mnoha letech v kanceláři práci venku, která ji bude naplňovat a kde může uplatnit estetické cítění a empatii, našla své místo v tvoření a péči o zahrady. Dnes ji tato činnost naplňuje a vlastní dovzdělávání ji pomáhá při návrzích a samotné realizaci zahrad. Tereza s vámi zároveň vykomunikuje vaši poptávku a pošle nabídku. Také se stará o blog a sociální sítě, které slouží k předávání informací a zkušeností pro ostatní. Oba se vzájemně doplňují a právě ve společné spolupráci se o vaši zahradu a vaše představy profesionálně postarají od myšlenky přes návrh až po samotnou realizaci i následnou péči a údržbu. Ať už řešíte konkrétní úkon nebo založení zcela nové zahrady, či ozelenění stávající terasy - jejich zkušenosti a láska k přírodním zahradám vám pomohou hned od začátku, aniž byste museli dělat chyby, které vás následně stojí peníze i čas navíc. "Naší vizí jsou města a vesnice plná přírodních živoucích míst, která zároveň chrání před znečištěním, hlukem, suchem, čistí ovzduší, uklidňují mysl a zároveň těší, ale i obohacují konkrétní lidi a jejich okolí o místa plná barev, užitku a přírodních oáz." Stále více roste potřeba ekologických, přírodních míst bez chemie a s podporou všeho živého a obnovitelného. Právě přírodní zahrady jsou místem, které mají tu moc proměnit k lepšímu jakékoliv i malé místo v něco kouzelného. "Milujeme přírodní zahrady a naše práce nás baví a naplňuje. Vážíme si každé zahrady, kterou se klient rozhodl svěřit do našich rukou."

Život se žije teď, tak žijme.

07/09/2026

🎙️ MÁME PODCAST! Bydlíme na zahradě už i do uší 🎧🌱

Ruku na srdce... Jsme především zahradníci a praktici, ne zkušení tvůrci podcastů. Máme za sebou roky navrhování, realizací a stovky zabořených rukou do hlíny.

Jenže jsme si řekli, že osvěta a sdílení zkušeností jsou hrozně důležité, a tak po naší 📘 knize Bydlíme na zahradě (kterou si můžete pořídit zde: https://www.bydlimenazahrade.net/produkty-zahrada/) přichází čas posunout se ještě dál.

Rozhodli jsme se začít nahrávat!
V epizodách budeme navazovat na knihu a sdílet praktické zkušenosti i historky ze zahrad, které žijí a neustále se proměňují.

Vydáváme rovnou první díl a bonus k tomu:
1. Epizoda: Co je to vlastně přírodní zahrada? 🌾
Rozebereme základy, divočinu i krásu opečovávaných zahrad bez chemie a dotkneme se tématu zdravé půdy či hospodaření s vodou.

BONUS: Půda, plevel a biozlato. 🍂
Živelné povídání o půdě jako živém organismu, mulčování a proměně odpadu v zahradní „biozlato“.

👉 Poslouchejte na Spotify: https://open.spotify.com/show/47izsXZp6cwhUVaCT8OdwG

Moc nás zajímá váš názor na to, jak se dva „amatéři“ (tedy v nahrávání, v zahradě snad ne! 😃) snaží předat své letité zkušenosti formou mluveného slova. Dejte nám vědět do komentářů, jak se vám první epizody líbily a o čem byste si chtěli poslechnout příště!
Krásný poslech přejí Terka a Tomáš 💚

https://www.bydlimenazahrade.net/l/prvni-dily-podcastu-bydlime-na-zahrade-jsou-venku/

04/09/2026

Co nás může Toskánsko naučit o české krajině? Pole nemusí být jen pole

Když jsme projížděli krajinou Val d'Orcia, několikrát jsme zastavili jen proto, abychom se dívali. Zvlněná pole, cesty kopírující terén, skupiny stromů, keře, olivovníky, travnaté plochy a remízky vytvářejí krajinu, kterou známe z pohlednic a kvůli které do Toskánska cestují lidé z celého světa. Tentokrát jsme se na ni ale zkusili podívat trochu jinak.

Nejen jako turisté, ale jako lidé, které zajímá půda, voda, rostliny a fungování krajiny. A začali jsme si klást otázku: Proč na nás tahle zemědělská krajina působí tak dobře a co si z ní můžeme odnést pro česká pole?

Krása, která má strukturu

Val d'Orcia je od roku 2004 součástí světového dědictví UNESCO. Zajímavé je, že není chráněna jako nedotčená příroda. Je to kulturní krajina, kterou člověk po staletí obdělává. UNESCO ji popisuje jako fungující zemědělskou krajinu tvořenou poli, statky, stromy a lesními porosty. Historicky se zde kombinovalo pěstování obilí, vinné révy, oliv, ovoce a zeleniny s loukami, pastvinami a chovem zvířat.

A právě to je důležité.
Krásná krajina nemusí být krajinou bez zemědělství. A produktivní zemědělská krajina nemusí být krajinou bez přírody.

Pole nemusí být jednou nekonečnou plochou

Na našich fotografiích z Toskánska je krásně vidět něco, co české krajině na mnoha místech chybí – členění. Pole střídají jiné kultury, travnaté plochy, cesty a porosty dřevin. V krajině zůstávají jednotlivé stromy, skupiny keřů i větší zelené pásy. Nemusíme přitom romantizovat každou toskánskou mez ani tvrdit, že vznikla jako dnešní protierozní opatření. Val d'Orcia je historická kulturní krajina a její dnešní podoba je výsledkem velmi dlouhého vývoje.

Princip rozčleněné krajiny je ale pro nás mimořádně zajímavý.

České Ministerstvo zemědělství samo upozorňuje, že při scelování polí u nás mizely meze, zatravněné údolnice, polní cesty i rozptýlená zeleň. Vznikly mimořádně velké půdní bloky a s nimi se zvýšilo riziko eroze. Možná proto nepotřebujeme vrátit krajinu o dvě stě let zpátky.

Potřebujeme jí ale vrátit strukturu. Remízek není promarněná půda

Strom, skupina keřů, mez nebo travnatý pás samozřejmě zabírají místo, na kterém by jinak mohla růst plodina. Jenže zemědělská půda nefunguje izolovaně. Dřeviny mohou pomáhat zpomalovat vítr, jejich kořeny stabilizují půdu a vytvářejí další prostředí pro život. Remízky, aleje, meze a další prvky přerušují rozsáhlou otevřenou plochu a vytvářejí úkryt i spojnice pro živočichy.

U větrné eroze Ministerstvo zemědělství přímo uvádí mezi problematickými faktory nadměrnou velikost pozemků, chybějící vegetační pokryv a absenci větrolamů, alejí a remízků. Zajímavou cestou je proto také agrolesnictví, tedy návrat stromů a keřů přímo do zemědělsky využívané krajiny.

Nemusí jít o les místo pole. Může jít o řady stromů, pásy dřevin nebo jiné systémy, ve kterých zemědělská produkce pokračuje a stromy se stávají její součástí.
Vodu potřebujeme zastavit dříve, než odteče

Možná ještě důležitější je voda. V době klimatické změny řešíme dva zdánlivě opačné problémy. Jednou je vody málo a několik týdnů neprší. Jindy přijde během krátké doby obrovské množství srážek. Ve skutečnosti spolu oba problémy velmi úzce souvisejí.

Potřebujeme, aby voda, která na krajinu dopadne, neodtekla během několika minut pryč.

Na dlouhém svažitém poli může voda nabírat rychlost a odnášet nejcennější část půdy. Ministerstvo zemědělství uvádí, že riziko vodní eroze ovlivňuje mimo jiné délka pozemku po spádnici, vegetační pokryv a přítomnost protierozních opatření. Proto mají význam meze, zatravněné pásy a údolnice, průlehy, polní cesty s protierozní funkcí, pásové pěstování plodin a další opatření, která dlouhou dráhu vody přeruší.

Nejde tedy jen o to vodu někde na konci krajiny zachytit.

Potřebujeme ji zpomalovat už na poli, rozptýlit ji a dát jí čas vsáknout se do půdy.
A půdu nenechávat zbytečně nahou

Stejně důležitý je vegetační pokryv. Půda bez rostlin je vystavená přímému slunci, větru i dopadu dešťových kapek. Proto mají význam meziplodiny, podsevy, mulč a další způsoby hospodaření, které prodlužují dobu, kdy je půda chráněná. Kořeny pomáhají vytvářet půdní strukturu a nadzemní části rostlin chrání povrch.

Ministerstvo mezi protierozními postupy uvádí například ochranné obdělávání, setí do mulče, setí do ochranné plodiny, podplodiny nebo pásové pěstování. Možná tedy nemusíme přemýšlet jen nad tím, co z pole sklidíme.

Stejně důležité bude, v jakém stavu po nás půda zůstane.
Biodiverzita potřebuje cestu krajinou

A potom je tu život. Jeden remízek uprostřed obrovského pole je určitě lepší než žádný. Mnohem cennější ale může být krajina, ve které na sebe jednotlivé prvky navazují. Mez. Keře. Stromy. Travnatý pás. Polní cesta. Mokřad. Další remízek. Vzniká síť, kterou mohou využívat ptáci, hmyz i další živočichové.

Právě propojenost je důležitá. Krajina potom není rozdělena na ostrůvky přírody obklopené produkční plochou, ale může fungovat jako jeden celek.

Toskánsko není bez problémů

A bylo by chybou tvrdit opak. Také Val d'Orcia řeší tlak moderního zemědělství a erozi půdy. UNESCO tyto problémy výslovně uvádí mezi hrozbami pro zachování zdejší kulturní krajiny a už při zápisu území požadovalo sledování půdy, vegetace a hospodaření s vodou. Právě proto pro nás Toskánsko není návodem, který bychom měli kopírovat.

Je inspirací k přemýšlení.
Co bychom si tedy mohli přivézt domů?

Rozhodně ne cypřiše podél každé české polní cesty:) Mnohem cennější jsou principy.

Menší a lépe členěné půdní bloky tam, kde to dává smysl. Stromy a keře v zemědělské krajině. Obnova mezí, remízků a polních cest. Zatravněné pásy a údolnice. Agrolesnictví. Meziplodiny a co nejdelší vegetační pokryv půdy. Voda zadržená co nejblíže místu, kam dopadla. A propojení jednotlivých přírodních prvků tak, aby krajinou mohl procházet život.

Nejde přitom o boj proti zemědělcům. Naopak. Bez zdravé půdy nebude dlouhodobě fungovat ani zemědělství. Vodní eroze odnáší právě nejúrodnější část půdního profilu, snižuje obsah organické hmoty a živin a postupně snižuje produkční schopnost půdy. A možná právě tady se potkává to, co jsme v Toskánsku vnímali jako krásu, s tím, co dnes potřebujeme od české krajiny.

Strukturu.

Krajinu, ve které pole není nekonečnou plochou od horizontu k horizontu. Kde má voda možnost zpomalit. Kde půda nezůstává zbytečně odkrytá. Kde mají své místo stromy, keře, cesty, meze i drobné vodní prvky. A kde vedle produkce zůstává prostor také pro život. Protože krásná zemědělská krajina nemusí být méně produktivní jen proto, že v ní necháme místo přírodě.

Naopak. Zdravá půda, voda a živá krajina jsou tím, na čem bude naše schopnost hospodařit záviset i v budoucnu.

https://www.bydlimenazahrade.net/l/co-nas-muze-toskansko-naucit-o-ceske-krajine-pole-nemusi-byt-jen-pole/

02/09/2026

💚NOVÁ KNIHA BYDLÍME NA ZAHRADĚ JE OPĚT SKLADEM

Průvodce, který může změnit způsob, jakým se díváte na svou zahradu.

Letošní sezóna nám znovu ukázala, že už nestačí dělat dobře jen jednu věc. Nestačí jen správně zalévat, mulčovat nebo vybrat odolné rostliny. Odolná zahrada vzniká jako celý řetězec navazujících kroků – od práce s půdou a vodou přes výběr rostlin, stín a způsob výsadby až po správnou péči. Teprve společně vytvářejí příznivé mikroklima zahrady, díky kterému lépe zvládá horko, sucho i výkyvy počasí.

A přitom to nemusí znamenat více práce. Naopak, když víte, jak zahradu od začátku správně nastavit, může postupně fungovat s mnohem menšími zásahy.

V knize Bydlíme na zahradě - Jak vytvořit přírodní zahradu, kde prospívají lidé, rostliny i zvířata ukazujeme, jak vytvořit přírodní zahradu, ve které prospívají všichni. Zahradu, která lépe hospodaří s vodou, podporuje biodiverzitu a postupně si vytváří vlastní rovnováhu.

Protože zahrady budoucnosti nemusí znamenat více práce.
Mohou znamenat více porozumění přírodě🌱.

Kniha je po vyprodání první várky opět naskladněna.
Současně jsou naskladněny i fenologické praktické diáře pro rok 2027!
https://www.bydlimenazahrade.net/produkty-zahrada/

👉 Více o knize a objednání:
https://www.bydlimenazahrade.net/l/budoucnost-zahrad-zacina-dnes-proto-vznikla-kniha-bydlime-na-zahrade-jak-vytvorit-prirodni-zahradu-kde-prospivaji-lide-rostliny-i-zvirata/

31/08/2026

Musíme opravdu opečovávat každý metr zahrady? La Foce ukazuje jinou cestu

Jsou zahrady, které si pamatujeme kvůli rostlinám, nádhernému stromu nebo zajímavému detailu. A potom jsou zahrady, které nás přinutí přemýšlet o zahradě úplně jinak. Jednou z nich pro nás byla La Foce v toskánském údolí Val d'Orcia.

Jako zahradníci jsme ji při naší cestě Toskánskem samozřejmě nemohli vynechat. Nejsilnější inspirací pro nás ale nakonec nebyly konkrétní rostliny, ale bylo to něco mnohem podstatnějšího, způsob, jakým zahrada pracuje s prostorem. Od přesně komponované formální části u domu postupně přechází do stále volnější zahrady, až se nakonec téměř nepozorovaně propojí s okolní krajinou.

Od domu až do krajiny

La Foce začala získávat svou dnešní podobu ve dvacátých letech minulého století, kdy Iris a Antonio Origo začali obnovovat rozsáhlé panství. Zahradu pro Iris Origo navrhoval anglický architekt Cecil Pinsent, který zde dokázal propojit formální italskou zahradu s charakterem toskánské krajiny.

V bezprostřední blízkosti domu je zahrada přesná a intenzivně opečovávaná. Najdeme zde tvarované živé ploty, růže, pergoly, cesty a jednotlivé zahradní prostory. Čím více se ale od domu vzdalujeme, tím více se zahrada uvolňuje. Přibývají stromy, volnější porosty a louky, až se hranice mezi zahradou a krajinou téměř ztrácí.

A právě tento princip nám připadá mimořádně důležitý i pro současné zahrady.
Nemusíme zahradničit všude stejně

Máme často pocit, že bychom měli celý pozemek nějak "udělat". Založit záhony, trávník, vysadit rostliny a potom všechno pravidelně udržovat. Jenže proč bychom měli každému metru zahrady věnovat stejné množství práce, vody a energie?

Největší péči můžeme soustředit tam, kde skutečně žijeme – kolem domu.

Tady má smysl mít terasu, posezení, bylinky, zeleninovou zahradu, oblíbené trvalky, růže nebo vodní prvek. Je to prostor, který vidíme z oken, kterým každý den procházíme a ve kterém trávíme nejvíce času. S rostoucí vzdáleností od domu ale může intenzita péče postupně klesat.

Místo množství jednotlivých rostlin začíná být důležitější struktura zahrady, stromy a keře, stín, cesty, průhledy a hloubka prostoru. Místo pravidelně sečeného trávníku může přijít louka. Místo složitého trvalkového záhonu skupina keřů nebo několik dobře umístěných stromů.

Nejde o zanedbanou zahradu. Naopak. Jde o zahradu, která je dobře navržená, a proto nemusí být všude intenzivně opečovávaná.

To nejkrásnější možná roste za plotem

La Foce nádherně pracuje také s okolní krajinou. Výhled na vzdálený kopec, pole, cestu nebo skupinu cypřišů se stává součástí zahradní kompozice, přestože leží daleko za hranicí pozemku.

A to je princip, který můžeme velmi dobře využít i u nás. V českých zahradách máme často tendenci hranici pozemku uzavřít vysokým živým plotem. Někde je to samozřejmě potřeba kvůli soukromí nebo nevzhlednému okolí. Pokud máme ale za zahradou louku, pole, les, starý strom nebo krásný výhled, proč jej schovávat?

Nemusíme vlastnit všechno, na co se ze své zahrady díváme.

Dobře vedený průhled může krajinu za plotem přirozeně vtáhnout dovnitř a zahrada díky tomu získá hloubku, kterou bychom žádnou další výsadbou nevytvořili.
Stejný princip používáme i v českých zahradách

Velmi podobně dnes přemýšlíme například o zahradě v Solopyskách. Intenzivnější obytná část vzniká v bezprostředním okolí domu a směrem dál se zahrada postupně uvolňuje přes ovocné stromy, keřové skupiny a volnější porosty až do okolní krajiny.

Stejný princip dlouhodobě sledujeme také v zahradě v Klokočí. Ani tam není cílem opečovávat každý metr stejně. Důležitější je vytvořit pevnou strukturu zahrady a některým částem dovolit fungovat přirozeněji.

A právě tento přístup bude podle nás stále důležitější.
Možná právě tak budou vypadat zahrady budoucnosti

Když mluvíme o zahradách připravených na horko, sucho a klimatickou změnu, většinou řešíme výběr odolných rostlin nebo zachytávání dešťové vody. Stejně důležitá ale může být otázka, jak velkou část zahrady vůbec potřebujeme intenzivně udržovat. Čím větší pozemek máme, tím větší smysl dává soustředit péči do okolí domu a směrem ke krajině postupně ubírat.

U domu detail, květiny a každodenní život. Dále stromy, keře, ovocné dřeviny a volnější trávník. Ještě dál louka, cesty a průhledy. A nakonec krajina.

Neznamená to mít méně krásnou zahradu. Právě naopak. Dobře vytvořená struktura, střídání otevřených a uzavřených prostorů, stín a promyšlené průhledy mohou dát zahradě mnohem větší hloubku než množství jednotlivých rostlin.

La Foce nám tak znovu připomněla jeden z nejdůležitějších principů navrhování zahrad:
Dobrá zahrada nezačíná seznamem rostlin. Začíná pochopením místa.
A možná právě v tom spočívá jedna z cest k zahradám budoucnosti – opečovávat intenzivně to, co je nám nejblíž, a čím více se vzdalujeme od domu, tím více nechat zahradu přirozeně přecházet do krajiny.

Méně práce, méně spotřebované vody a energie, ale rozhodně ne méně krásy.

https://www.bydlimenazahrade.net/l/musime-opravdu-opecovavat-kazdy-metr-zahrady-la-foce-ukazuje-jinou-cestu/

29/08/2026

Lze nahradit něčím trávník? A co nás v Toskánsku naučili o zahradách budoucnosti?

Když se řekne suchá zahrada, většina z nás si pravděpodobně představí rozpálený štěrk, několik trav, levanduli a rostliny se stříbřitými listy. Jenže suchá zahrada může vypadat úplně jinak. Může být zelená, barevná, voňavá, plná květů a života. A dokonce může mít i trávník. Jen v něm nemusí růst tráva.

Když sucho není problém, ale podmínka

Botanical Dry Garden je zahrada zaměřená na rostliny s nízkými nároky na vodu. Na více než čtyřech hektarech zde roste přes 1 500 druhů a odrůd. Nejde přitom pouze o botanickou sbírku. Zahrada ukazuje, jak mohou suchomilné rostliny fungovat společně a vytvářet plnohodnotné zahradní kompozice. A právě to je na ní zajímavé.

Sucho zde není problém, který je nutné neustále napravovat závlahou. Je jednou ze základních podmínek místa a podle ní se vybírají rostliny i způsob jejich použití.

Výsledkem není vyprahlá zahrada. Naopak. Středomořské keře, trvalky, aromatické rostliny, trávy a nízké půdopokryvné druhy vytvářejí pestré porosty, které mají barvu, strukturu i pohyb. Některé rostliny právě kvetou, jiné zaujmou olistěním, vůní nebo suchými květenstvími.

Při procházení zahradou si člověk začne uvědomovat, že naše představa o krásné zahradě je často až příliš spojená s množstvím vody, které jsme ochotni do ní dodat. Možná to ale jde i jinak.

Musí být trávník opravdu z trávy?

Největší inspiraci jsme nakonec našli téměř pod nohama. V Botanical Dry Garden se věnují takzvaným "prati alternativi" – alternativním trávníkům. Místo klasických travních směsí používají nízké půdopokryvné rostliny, které se postupně zapojí a vytvoří souvislou plochu.

A taková plocha může být na pohled stejně působivá jako klasický trávník, někdy dokonce mnohem krásnější. Přesvědčili jsme se o tom přímo na místě, kdy i v srpnu, během největších veder, zůstával tento nízký rostlinný koberec zelený a na některých místech dokonce kvetl. A to právě v době, kdy běžný trávník bez pravidelné závlahy často ztrácí svou svěží zelenou barvu.

V zahradě používají například Lippia nodiflora, Achillea crithmifolia, Anthemis maritima, Cotula lineariloba, Dymondia margaretae nebo nízké verbeny. Jednotlivé druhy vytvářejí zelené, šedozelené nebo stříbřité koberce, které se během roku proměňují a kvetou. Najednou před sebou nemáte jednolitou zelenou plochu, kterou je potřeba pravidelně sekat, zalévat a udržovat, ale živý rostlinný koberec.

(Tyto druhy jsou ale pro jejich středomořské podnebí. Pro naše klima najdete tipy u nás na blogu - odkaz níže).

Trávník tedy nemusíme nahradit kamenem nebo štěrkem. Můžeme jej nahradit rostlinami.

A právě tato myšlenka nám připadá pro současné zahrady nesmírně důležitá.
Méně vody a údržby, více života

Botanical Dry Garden u alternativních trávníků uvádí možnost snížení spotřeby vody a nároků na údržbu až o 80 % ve srovnání s běžným trávníkem. To je samozřejmě číslo vycházející z jejich podmínek a konkrétních výsadeb. Princip je ale zajímavý i pro nás.

Klasický trávník patří v létě mezi nejnáročnější části zahrady. Pokud má zůstat sytě zelený i během dlouhého období bez deště, potřebuje pravidelnou zálivku. K tomu připočítejme sekání, hnojení a další péči.

Půdopokryvné rostliny mohou na vhodném stanovišti fungovat úplně jinak. Po zakořenění dokážou některé druhy přečkat dlouhá období bez dodatečné zálivky. Půdu přitom nenechávají odkrytou, omezují její přehřívání a během kvetení nabízejí potravu hmyzu. A především mohou být krásné.

Možná tedy není otázkou pouze to, čím nahradit trávník, abychom ušetřili vodu.
Mnohem zajímavější otázka zní:
Můžeme trávník nahradit něčím, co bude odolnější, méně náročné na vodu a údržbu, prospěšnější pro život v zahradě – a zároveň ještě krásnější? Botanical Dry Garden ukazuje, že ano.

Celý článek i s tipy na trvalky místo trávníku nebo do trávníku, které přečkají i naši Česko-Slovenskou zimu:
https://www.bydlimenazahrade.net/l/sucha-zahrada-ktera-dava-smysl-co-nas-v-toskansku-naucili-o-zahradach-budoucnosti/

05/08/2026

Víte jak poznáte, že záhon opravdu žije?

Možná vás překvapí, že právě tady začíná největší rozdíl mezi běžnou okrasnou zahradou a zahradou, která opravdu žije. Když se totiž lidí zeptáme, podle čeho poznají krásný záhon, většina odpoví podobně.

Rozkvetlé růže, barevné trvalky, upravené okraje nebo záhony bez jediného plevele. Jsou to věci, kterých si všimneme během několika vteřin a které na první pohled přitahují naši pozornost. Jenže čím déle navrhujeme a zakládáme přírodní zahrady, tím více si uvědomujeme, že skutečně dobrý záhon se nepozná podle toho, jak vypadá na fotografii, poznáte ho podle toho, co se v něm odehrává.

Mnoho zahrad dnes vypadá nádherně. Rostliny jsou pečlivě vysazené, trávník připomíná zelený koberec a každý odkvetlý květ je okamžitě odstraněn. Přesto v nich často něco chybí.

Když se na chvíli zastavíte a zaposloucháte, zjistíte, že je v nich téměř ticho. Neozývá se bzukot čmeláků. Mezi květy nepoletují pestřenky. Na semenících nepřistávají stehlíci. Večer se z trávy nevynoří ježek a mezi stébly trav nenajdete pavoučí síť pokrytou ranní rosou. Taková zahrada může být krásná. Ale ještě nežije.

Pro nás přírodní zahrada nikdy nebyla jen o rostlinách

Rostliny jsou pouze kulisou mnohem většího příběhu. Skutečný život do ní přinášejí až živočichové, kteří si ji vyberou za svůj domov. Čmeláci, samotářské včely, motýli, pestřenky, brouci, pavouci, ptáci nebo ježci nejsou návštěvníci, kteří se na zahradě občas objeví. Jsou její součástí a společně vytvářejí rovnováhu, kterou žádný člověk nedokáže nahradit.

Právě proto si myslíme, že zahrada, která se líbí jen nám, ještě není úplně dokončená. Opravdu dobrá zahrada se musí líbit i přírodě.

Když na květu třapatky zahlédneme čmeláka, nevidíme jen hmyz hledající potravu. Vidíme důkaz, že zahrada nabízí dostatek květů od jara až do podzimu. Když mezi travinami objevíme pavoučí síť, víme, že zde našel klidné místo k životu. Když na podzim přiletí stehlíci na semena odkvetlých třapatek nebo bodláků, připomínají nám, že i rostlina, která už dávno nekvete, má stále svůj význam.

Najednou zjistíme, že každá rostlina má v zahradě mnohem více rolí, než jsme si původně mysleli.

Přírodní záhon se navíc nikdy nezastaví. Každý týden vypadá trochu jinak. Na jaře rozkvétají první cibuloviny a trvalky, začátkem léta přebírají hlavní roli růže, šalvěje nebo šanty, v srpnu rozsvítí zahradu třapatky a hortenzie, na podzim nastoupí traviny, dozrávající semeníky a teplé barvy listů. Ani v zimě zahrada neusíná úplně. Suché květní hlávky se pokryjí jinovatkou, stébla trav se pohybují ve větru a semena dál živí ptáky.

Právě tato proměnlivost je jedním z největších darů přírodní zahrady. Nikdy není stejná, nikdy není hotová a nikdy vás nepřestane překvapovat.

Často slýcháme, že bychom měli trávit více času v přírodě. Souhlasíme. Zároveň si ale myslíme, že bychom měli vytvářet zahrady, do kterých budeme chtít chodit stejně rádi jako do lesa nebo na rozkvetlou louku. Ne proto, že je potřeba něco ostříhat nebo vytrhat, ale proto, že nám v nich je dobře. Protože nás zklidňují. Protože nás každý den překvapí něčím novým. Protože nás naučí na chvíli se zastavit.

Možná právě v tom spočívá největší kouzlo přírodní zahrady

Není to místo, které jednou dokončíme a pak už jen udržujeme. Je to místo, které s námi roste, mění se a každý rok nám ukazuje novou tvář. Čím více času v ní trávíme, tím méně přemýšlíme o tom, co bychom měli udělat, a tím více si všímáme toho, co se kolem nás právě odehrává.

A tehdy se stane něco zvláštního. Už nechodíme na zahradu jen pracovat. Chodíme tam žít.

Možná právě proto jsme naši značku pojmenovali Bydlíme na zahradě. Ne proto, že bychom na zahradě trávili každou volnou chvíli s motykou v ruce, ale protože věříme, že zahrada může být místem, které nás vítá, uklidňuje, inspiruje a každý den nám připomíná, že jsme součástí přírody, nikoli jejími správci.

A pokud se v ní jednoho dne budou cítit doma nejen lidé, ale i čmeláci, motýli, pestřenky, ptáci, ježci a desítky dalších drobných obyvatel, pak jsme přesvědčeni, že jsme vytvořili něco mnohem cennějšího než jen krásný záhon.

Vytvořili jsme místo, které opravdu žije s námi.
A jak to máte Vy? 💚🥰

https://www.bydlimenazahrade.net/l/jak-poznate-ze-zahon-opravdu-zije/

03/08/2026

Proč nestačí, aby ovocné stromy jen krásně kvetly?

Na první pohled to může působit zvláštně, ale když lidé přemýšlejí o bohatší úrodě jabloní, třešní nebo slivoní, většinou hledají vhodnější hnojivo, nový postřik nebo lepší způsob řezu. Jen málokdo se zastaví a podívá se pod nohy. Přitom právě tam často najdeme odpověď na otázku, proč některé stromy každoročně bohatě plodí, zatímco jiné mají úrodu slabou.

Možná vás překvapí, že o plodnosti ovocných stromů často rozhodují rostliny, které se stromem zdánlivě vůbec nesouvisejí. Nejcennější část ovocného sadu totiž mnohdy neleží pod korunami stromů, ale roste hned vedle nich – v květnaté louce plné bylin, které po většinu roku živí čmeláky, samotářské včely, pestřenky, motýly i mnoho dalších opylovačů. A právě tady začíná příběh, který se v přírodě opakuje každým rokem.

Proč nestačí, aby ovocné stromy jen krásně kvetly?

Květnatá louka je jedním z nejlepších pomocníků pro bohatou úrodu. Každé jaro se naše ovocné stromy promění. Třešně, jabloně, hrušně i slivoně během několika dnů rozkvetou do bílé nebo růžové záplavy květů a člověk má pocit, že o letošní úrodu je postaráno.

Jenže právě tady se často mýlíme.

Ani ten nejzdravější strom totiž nedokáže vytvořit bohatou úrodu sám. Květy představují pouze začátek. O tom, kolik plodů nakonec dozraje, rozhodují především drobní pomocníci, kterých si většina z nás sotva všimne. Čmeláci, samotářské včely, pestřenky, motýli a mnoho dalších druhů hmyzu každý den vykonávají práci, kterou zatím žádný člověk ani žádná technika nedokáže nahradit.

Právě oni přenášejí pyl z květu na květ a umožňují vznik plodů. Bez jejich pomoci by většina květů jednoduše opadala. Jenže ani opylovači nežijí jen několik jarních týdnů.
Úroda začíná dávno před rozkvětem ovocných stromů

Když se podíváme na přírodu jako celek, zjistíme jednu zajímavou věc. Ovocné stromy kvetou poměrně krátce. Některé jen deset dní, jiné dva nebo tři týdny. Po zbytek roku už jejich květy opylovačům nic nenabízejí.

Kdyby v krajině rostly pouze ovocné stromy, většina opylujícího hmyzu by neměla po většinu sezóny dostatek potravy. Nemohl by vychovat další generaci, vytvořit zásoby ani úspěšně přezimovat. A příští jaro by se ke kvetoucím stromům jednoduše nevrátil.

Proto je pro ovocný sad stejně důležité všechno, co kvete kolem něj.

Možná to zní překvapivě, ale o úrodě jablek nebo třešní často rozhoduje právě květnatá louka, kterou mnozí považují jen za neposekaný kout zahrady.
Louka není zanedbané místo. Je to restaurace otevřená od jara do podzimu.

Když procházíme přírodní loukou, málokdy si uvědomujeme, jak promyšleně funguje. Jednotlivé rostliny na sebe nenavazují náhodou. Jakmile jedna dokvete, rozkvétá další, a opylovači tak mají nepřetržitý zdroj pylu a nektaru od prvních jarních dnů až do podzimu.

Právě díky této pestrosti zůstává hmyz na zahradě po celý rok. Nepřilétá pouze na několik dnů během kvetení ovocných stromů, ale vytváří zde stabilní populace, které se každé jaro znovu zapojují do opylování.

Čím pestřejší je nabídka kvetoucích rostlin, tím pestřejší bývá i společenství opylovačů. A právě rozmanitost je jedním z nejdůležitějších předpokladů stabilní úrody.

Nestačí spoléhat jen na včely

Když se mluví o opylování, většina lidí si představí včelu medonosnou. Její význam je nepochybně obrovský, ale příroda nikdy nestaví celý systém na jediném druhu.

Čmeláci létají už při nižších teplotách a často opylují květy v době, kdy včely ještě zůstávají v úlech. Samotářské včely bývají při opylování některých ovocných druhů dokonce účinnější než včely medonosné. Pestřenky kromě opylování pomáhají také tím, že jejich larvy loví mšice, a motýli propojují jednotlivé části krajiny a podporují genetickou rozmanitost rostlin.

Čím více různých opylovačů zahrada hostí, tím lépe zvládá výkyvy počasí i přirozené změny během roku.

Co nás naučily přírodní zahrady

Když dnes navrhujeme nové zahrady, nepřemýšlíme jen nad tím, kam vysadit ovocné stromy. Stejnou pozornost věnujeme i tomu, co pokvete před jejich korunou, během léta i na začátku podzimu. Víme totiž, že zdravý sad nezačíná u kmene stromu, ale mnohem dál – v pestré mozaice květů, trav, bylin a keřů, které společně vytvářejí domov pro opylovače.

Možná právě proto nás už dávno nepřekvapuje, že největší úrodu mívají zahrady, které nejsou dokonale uklizené, ale dokonale živé. Protože bohatou úrodu nevytváří jen ovocné stromy.

Vytváří ji celý ekosystém, jehož nepostradatelnou součástí jsou čmeláci, samotářské včely, pestřenky, motýli i nenápadné plané rostliny, které jim poskytují potravu po celý rok. A čím lépe se daří jim, tím lépe se bude dařit i našim ovocným stromům.

Celý článek najdetezde: https://www.bydlimenazahrade.net/l/louka-plna-zivota-nejlepsi-pomocnici-pro-bohatou-urodu-ovocnych-stromu/

31/07/2026

Řez třešní – méně bývá více

Třešeň není jabloň. Velké zásahy snáší mnohem hůře. Silné řezné rány se zacelují pomalu, častěji se objevuje klejotok a otevřeným dřevem mohou do stromu pronikat dřevokazné houby. Když přijedeme na zahradu, kde několik let nikdo třešeň neřezal, často slýcháme stejnou větu: "Tak ji pořádně zmlaďte, ať zase plodí." Jenže právě tady bývá největší omyl.

Dnes už navíc víme, že strom ránu nikdy skutečně "nezahojí" jako člověk. Nevytvoří nové dřevo, které by poškození nahradilo. Místo toho poškozenou část postupně oddělí od zdravého dřeva a kolem rány vytváří ochranné bariéry. Čím menší je řezná rána, tím lépe si s ní strom poradí a tím déle zůstává zdravý.

Právě proto se v moderním ovocnářství i arboristice stále více ustupuje od radikálních zásahů. Místo jednorázového "omlazení" se snažíme strom průběžně udržovat v dobré kondici. Výsledkem není jen zdravější koruna, ale také delší život stromu a pravidelnější úroda.

Naším cílem proto není strom co nejvíce zmenšit. Chceme, aby měl dostatek světla, vzduchu a prostoru pro nový plodonosný obrost.

Jak postupovat u silnějších větví?

Občas nastane situace, kdy je potřeba odstranit silnější kosterní větev. Třeba proto, že je poškozená, nebezpečně přetěžuje korunu nebo roste nevhodným směrem. Ani v takovém případě ale není dobré spěchat.

Pokud je to možné, větev sesazujeme na vhodně postavenou boční větev, která postupně převezme její funkci. Díky tomu nevznikne velká otevřená rána přímo u kmene a strom si může postupně přesměrovat proudění vody a živin do nové části koruny.

Nejlepší řez je ten, který strom téměř nepozná

Za roky práce jsme zjistili jednu zajímavou věc. Čím zkušenější ovocnář nebo arborista je, tím méně větví většinou odstraní.

Možná to zní zvláštně, ale právě v tom spočívá rozdíl mezi radikálním zásahem a citlivou péčí. Dobrý řez není poznat podle množství větví pod stromem. Poznáte ho podle toho, že strom po několika letech zůstává zdravý, pravidelně plodí a jeho koruna působí přirozeně.

Pokud po dokončení práce odstoupíte několik metrů od stromu a máte pocit, že jste téměř nic nezměnili, bývá to často známka dobře odvedené práce.

Z naší praxe

Za roky práce jsme viděli stovky třešní. Ty nejkrásnější nebyly zpravidla ty, které někdo každoročně pečlivě tvaroval. Byly to stromy, které měly dostatek prostoru, byly pravidelně a citlivě udržované a velkým zásahům se vyhnuly.

A právě to je podle nás největší změna, kterou přinesly současné poznatky o biologii stromů. Dnes už se nesnažíme strom přizpůsobit našim představám. Snažíme se porozumět tomu, jak roste, a pomoci mu co nejméně nápadným způsobem.

Celý článek i s návodem zde: https://www.bydlimenazahrade.net/l/rez-tresni-mene-byva-vice/

Adresa

Stechovice
25207

Otevírací doba

Pondělí	09:00 - 17:00
Úterý	09:00 - 17:00
Středa	09:00 - 17:00
Čtvrtek	09:00 - 17:00
Pátek	09:00 - 17:00

Telefon

+420722503808

Internetová stránka

https://www.bydlimenazahrade.net/blog/, https://www.youtube.com/@bydlimenazahrade/shorts, https://www.bydlimenazahrade.n

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Bydlíme na zahradě zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Bydlíme na zahradě:

Chcete, aby vaše společnost byla nahoře v seznamu automobilových společností ve měste Reklamní A Marketingové Společnosti?