11/11/2024
Tohle si sem musim dat. Cesta trvala skoro rok příprav, 850 naběhaných km, dvoje boty, hodiny řešení proč mě něco bolí, operace nosu kvůli nekonečný rýmě, hodiny na nábřeží v Trutnově, hodiny na páse… a stejně to bylo málo. O to víc jsem rád, že jsem to s Tomášem doklepal do konce. Když si tímhle člověk projde, tak zjistí kupu věci. Objeví limity, stavy který nikdy neměl šanci zažít.
Atmosféra, kulisy, místa, kde se to celý odehrávalo jsou proste jenom tady. Lidi celou dobu řvali Bravo, ale jako ze furt. Starý, mladý, fandili úplně všichni.
Neskutecnej respekt všem těm dědečkům co běželi, někdy i na boso a ve zbroji s mečem. Masakr!
Ja si to uzival do 26 km, kdy to slo jen a jen do kopce, ale cekal jsem teda mensi kopce. Byly fakt do kopce!!! A pak přišlo z kopce a nohy, levé koleno a vazy vzadu proste tak bolely, ze jsem musel hopkat, nebo jít. To mě mrzí. Posledních 8 km bylo o tom rict si: neboli, pojď… nekonecny. Nekonečný.
Poslední 3 km jsem se snažil běžet a na stadion jsem doběhl, to se nedalo jinak. A v cíli mě čekala manželka a syn a kamarádi, tak to jsem teda uronil!!!
Je to za nama, usnul jsem až v 1 rano po dcou brufenech, kdy jsem nasel polohu jde me to koleno přestalo tepat jak za běhu. Takze ted to bude celkem brutal.
Jdeme na Akropoli… snad to vyjdem a sejdem!
Kdo o tomhle závodu přemýšlí tak neváhejte! Je to suprove zorganizovany, suprova atmosfera s nádechem historie, usměvaví lidé, dobře jídlo a proste nádhera.
