30/01/2024
Za pár dní to bude půl roku od mého převozu do krizového centra RIAPS a následného převzetí do péče psychiatrem. Půl roku s medikací antidepresiv, momentálně navýšenou a polovinu oproti začátku.
Půlrok nesmírně intenzivní a troufám si říct, že na moji cestě sebepoznání mě posunul o velký kus dopředu. Dlouho jsem kvůli lékům měla výčitky. Nejen kvůli tomu, že se vždycky snažím řešit zdravotní potíže nejdřív pomocí přírodních věcí, ale taky kvůli strachu z toho, že nebudu plně funkční. Že mi to zaslepí mysl a nebudu objektivní a že budu jenom taková zpomalená vygumovaná hadrová panenka...
Je prý naprosto běžné, že napoprvé vám léky nesednou a tak musíte měnit a hledat ten správný, co vám bude fungovat. Mě naštěstí hezky sedly hned ty první a I za to jsem vděčná. Časem jsem dokonce dospěla k názoru, že kdybych si je bývala nechala předepsat už při prvních příznacích, nebo aspoň po prvním kolapsu, mohla jsem si spoustu špatných věcí ušetřit.
Každopádně jsem za svoje rozhodnutí medikaci aspoň vyzkoušet ráda, protože pozitiva rozhodně převažují, takže pokud jste ve stavu, že váháte, nebo se bojíte, nevěříte... za zkoušku to stojí. Jedna z mých dobrých Duší mi řekla, že lepší je bejt medikovaná, než vyhořelá a měla pravdu.
Ale protože můj táta zase vždycky říkal "neříkej hop, dokud si nepřeskočil", radovala sem se předčasně. Přeci jen akutní syndrom vyhoření není žádná p***l a tak očekávat, že budu za pár měsíců zase zdravá byla těžká naivita!
Je pravda, že jsem se teď záměrně vyhýbala jakýmkoliv zásadnějším situacím, který by mohly vést k nějakýmu stresovýmu vypětí. Sem tam však k nějaké drobné situaci stejně došlo, protože život. Dneska ale došlo k jedný konfrontaci, kterou bych běžně zvládla levou zadní a maximálně pak o samotě vypustila nějaký nehezký slova. Jenomže já nejsem v běžným módu a tak mě to rozsekalo tak, že sem zkolabovala a zase se vrací ten staženej hrudník, špatně se mi dejchá, hlava mi třeští a srdce buší o závod! Mám strach! Že se to vrátí, že to pojede zase celý od začátku, že to nedám, že to, co sem do teď slepovala se zase rozbije... Mám strach a je mi zle...
