10/04/2021
👍👍díky za podporu
My jsme Ti jediní, kteří mají zodpovědnost za svůj život. Nikdo jiný. A za nikoho jiného.
Téměř každý, kdo se vydá na cestu hledání, si v určité fázi projde jistým typem "spasitelského syndromu", kdy se začne cítit zodpovědným i za to, aby pomohl jiným a snaží se je přesvědčit o své vlastní pravdě. Ale pamatujte při tom na slova Paula Coelha:
"Lidé se nikdy nic nenaučí tím, že jim to řeknete. Musí si na to přijít sami."
Nedávejte proto nevyžádané rady. Buďte sami sobě tím mistrem a nechte ostatní být tím, čím jsou nebo čím si přejí být. Jednoho dne totiž pocítíte i pravdivost slov Osha: "Tak krásný svět a my žijeme ve svých malých kalužích vlastní bídy. A už jsme si na to tak zvykli, že bojujeme s každým, kdo nás odtud chce vytáhnout. Nechcete být vytrženi ze své bídy, ze svého utrpení."
A někteří skutečně stále ještě tolik lpí na svém utrpení, jsou na něj tolik navyklí, že se ho nechtějí vzdát. Protože i to utrpení je pro ně lepší než nejistota. Než krok směrem do neznámého, nepoznaného.
Nikdo jiný je z toho ale nemůže vytáhnout než oni sami. Stejně tak jako každý z nás si musel prošlapat svou cestu sám, krok za krokem hezky od začátku. Nevyžádané rady jsou v tomto případě pak skutečně medvědí službou.
A vím, že mnozí z Vás si stále mohou připadat tak trochu jako E.T. v lidském těle, se svými názory a myšlenkami a pocity, které stále tolik odporují té "většině". Přesto, pokud to tak skutečně cítíte a není to jen nějaký "postoj" či maska, nepociťujte vinu.
Každá revoluční myšlenka byla na počátku považována za šílenou. Každá změna přichází jako malé semínko, které postupně klíčí, dokud se neukáže v celé své kráse.
A my všichni, Vy co toto čtete, jsme se stále ještě narodili do doby a společnosti, která považuje za "normální" trpět. Asi nejlépe to ilustruje náš přístup ke smrti.
Zatím považujeme za "normální" se ze smrti zhroutit. A když někdo řekne: "Nevidím na smrti nic špatného, je to přirozené a cítím klid z toho, že mi někdo blízký odešel, protože to nepovažuji za konec a vše je tak, jak má být", bude zatím stále označen spíš za "bezcitného člověka" bez lítosti než aby se jím druzí inspirovali a řekli si: "To je úžasné, že se na to dokáže takto dívat".
A podobně je to i se současnou situací. V době, kdy je veliká část lidí frustrována, naštvána či v depresi z toho, co se děje, každý, kdo to naopak vnímá jako příležitost či dokonce úžasné období je označen za blázna a provokatéra či lháře, co si na něco hraje. Udělali jsme z deprese normálnost a nikomu se to nezdá divné.
Nyní se ale nacházíme v období zlomu, kdy někteří již byli schopni otevřít svá srdce a podívat se na svět a život z nového úhlu pohledu, vidět příležitosti tam, kde jiní vidí katastrofy a být tím "majákem" pro druhé, příkladem, že to jde i jinak. A vím, že někdy to chce hodně odvahy!
Proto pamatujte také na jedno. Energie, kterou disponuje každý z nás, je omezená. A je opět jen na nás, kam ji zaměříme - jestli na boj se starým nebo na tvorbu nového.
A tak pojďme. Tvořme. Inspirujme. Sviťme na cestu.
Ti, kteří si Vás mají najít, si Vás najdou.
Inspirujte je svou vlastní cestou, ne tím, že je budete o něčem přesvědčovat. Vnímejte, zda pokud říkají: "Chci být šťastný", skutečně pro to něco udělají. Neplýtvejte energií tam, kde vidíte, že není snaha z druhé strany. Neopakujte. Chraňte také svou energii. Protože z prázdné misky také nikomu nenaberete.
A děkuji každému jednomu z Vás, kdo držíte v rukou tu pochodeň pro nás všechny!
Krásné úterý všem 🙏
Ivana YOUniverse ❤️
